Vojenská situace v okolí Zruče nad Sázavou byla v květnových dnech 1945 velmi napjatá. V okolí města bylo mnoho německých posádek a jednotek. Na letišti ve Zbraslavicích bylo 1 200 vojáků a 30 letadel. V Ledči nad Sázavou, Dolních Kralovicích a v Sázavě byly jednotky, které měly asi 500 vojáků, a silné útvary byly v Kutné Hoře a Benešově, kde bylo 2 000 vojáků. Síly místního odboje tvořili bývalí vojáci i nevojáci, kteří byli minimálně vyzbrojeni, a tak cílem bylo získat zbraně.
Na nádraží stály dva německé vlaky. Jeden byl lazaretní, přesto měl 150 ozbrojených mužů a druhý vlak byl lehce obrněný s několika děly. Příslušníci odboje úspěšně vyjednávali a posádky se nechaly odzbrojit. Místní odboj tak získal zbraně a zajatci byli odvedeni do společenského domu a Schebkova velkostatku. Obrněný vlak byl odzbrojen na zastávce Zruč n. S. – Baťov. Vzdala se i německá pozorovatelna se 13 vojáky. U Soutic bylo zajato 30 příslušníků tzv. Todtovy organizace. Bylo zřejmé, že německá armáda je v rozkladu a jejím cílem byl únik před Sovětskou armádou, vojáci se chtěli dostat na druhou stranu Vltavy do amerického sektoru. Například z letiště ve Zbraslavicích se podařilo ulétnout dopravnímu stroji Junkers JU 52. Posádka se dokázala vyhnout nočním stíhačům protivníka, překonat sovětsko-americkou linii a přistát v Lanshutu. Šlo o unikátní let. Všeobecný a bezhlavý ústup nastal 8. a 9. května. 8. května se stala zbytečná tragédie. Od Zbraslavic ustupovala německá motorizovaná jednotka na Slavošov směrem na Dolní Kralovice. Při projíždění údolím mezi Slavošovem a Pohledí začali na kolonu z lesa střílet takzvaní partyzáni. Střely zasáhly několik vojáků a ti hned střelbu opětovali. V tu dobu u hostince na Pohledi přihlíželi lidé ústupu armády. Po střelbě někteří utekli a jiní zalehli do příkopu u silnice, která odbočuje k měchonickému dvoru. A to se jim stalo osudným. Z kolony se oddělilo osobní auto a z něho začali vojáci střílet na lidi ležící v příkopech. Dojeli ke dvoru a vrátili se zpět do kolony. Většina lidí, kteří leželi ve strouze, byla mrtvá nebo těžce raněná. Při této zbytečné epizodě přišlo o život devět lidí. V Pertolticích 12. května, tedy už po válce došlo ke střelbě. Zajatí němečtí vojáci byli odváděni do sběrného tábora ve Zruči n. Sázavou. Při předvádění z domu, kde byli zajatci zavřeni, jeden z nich vytáhl pistoli a z blízkosti zasáhl tři občany, jednoho smrtelně.
Do Zruče n. S. první sovětští vojáci přijeli 10. května. Byli ubytováni v domácnostech, ve stodolách, na louce u řeky vznikl celý stanový tábor. Na zámku bylo umístěno velitelství dělostřelecké jednotky. Ve společenském domě byl zřízen lazaret pro zraněné a nemocné vojáky. Velitelem městečka byl major Rudé armády Ševčenko. 20. května 1945 byla uspořádána oslava Dne vítězství.
Radost z vítězství však v té době kazí skutečnost, že mnozí, co se dostali do spárů fašismu, se stali jeho obětí. Z fašistických věznic se nevrátili František Gabriš, Josef Šubrt, Arnošt Šlegr, František Procházka, Antonín Procházka a Antonín Jahoda. Kromě toho zahynulo v koncentračních táborech 37 zručských občanů židovské národnosti, včetně dětí. Za heydrichiády byl popraven zdejší sklenář Jan Rutner, na nucených pracích zemřel J. Nekola z Dubiny. Na pražských barikádách padl Stanislav Doležal. Z koncentračních táborů se vrátili další zručští občané: p. Fejfar, Hejmala, Sadovský, Jahejka, Neužil, Pištěk, Zbořil, Jelínek a další. A zdálo se, že nad osvobozenou republikou vysvitla nová naděje.

© 2021 Zručské noviny
Joomla Templates by Joomzilla.com